Historie využívání vodních procedur v českých zemích

První zprávy o lázních na českém území se objevují z Prahy v období konce 1. tisíciletí. V té době se však jednalo převážně o lázně očistné, které nahrazovaly dnešní „domácí“ koupelny. Lázně bývaly v té době i součástí veřejného života – na úrovni hostinců a čím dále více i „nočních klubů“. Naní divu, že se jejich prostřednictvím šířily i přenosné choroby – o hygieně toho tehdejší lidé mnoho nevěděli. Úpadek lázeňství se proto projevil na konci 15. a poč. 16. století s rozšířením syfilis po Evropě.

 

Léčebná balneologie

Až do konce 18. století je lázeňství, resp. využívání přírodních vod, soustředěno do několika lokalit s výskytem termálních vod, u kterých byla objevena léčivá síla. Nejstarší památky, resp. naleziště historických předmětů ještě z keltského období 4.stol př.n.l. je v lázních Teplice v Čechách. Písemné zmínky se pak váží od pol. 13.století, kde je popisováno léčebné užívání místní termální vody. Do druhé poloviny 14. století sahá i historie užívání horkých a minerálních pramenů v Karlových Varech a v Jánských Lázních. Další lázeňská místa vyrůstají v 17.století – Luhačovice, Teplice nad Bečvou, v 18. století Karlova Studánka a Františkovy Lázně. 

Fenomén – „vodoléčitelství“

Na počátku 19. století se objevuje nový fenomén – léčitelství pomocí vodních procedur. Jejich prvním propagátorem se stal jesenický rodák Vincent Priessnitz (1799 – 1852), který na sobě i na zvířatech kolem sebe pozoroval příznivé účinky studené vody a vytvořil tak základ vodnímu léčitelství. V Jeseníkách vnikla léčebna, hojně navštěvovaná klientelou z bohatých měšťanských a šlechtických kruhů, která se zde zbavuje neduhů tehdejších „civilizačních chorob“ – obezity, nechutenství, vysokého tlaku apod. Jsou „léčeni“ studenými zábaly, pitím studené vody, klystýry studené vody, sprchováním studenou vodou, studenými koupelemi, to vše doplněnými o procházky po Jeseníkách, manuální prací a jednoduchým venkovským jídlem. Nevíme už, kolik jeho zákroků mohlo být úspěšných a kolik pacientů mohlo doplatit na jeho drsné metody se studenou vodou, protože neměl potřebná vzdělání a nevedl si ani žádné záznamy o skóre úspěchů a neúspěchů. Jisté ale je, že Priessnitz získává za svoje metody uznání už za svého života. a řadu dalších následovníků. K nejznámějším můžeme řadit Sebastiana Kneippa, který rozšířil léčebné procedury Priessnitze o používání teplých zábalů, střídání teplé a studené lázně (Kneippova lázeň). Do léčebných procedur se dostávají zábalové procedury (z jílu a slatiny, z tvarohu, z medu,…) a další. Používání vodních procedur se stává vědeckou lékařskou metodou (Docenti vodoléčby Jan Špott a Antonín Šlechta), která je úspěšně rozvíjena až do dnešních dní a hojně se využívá nejen na léčení již propuklých zdravotních komplikací, ale i v regeneraci a prevenci zdraví jako wellness procedury. Dominantní ale zůstává poskytování lázeňských pobytů. 

Lázeňství 21. století

Lázeňství na území Čech a Moravy prožívá rozmach v 19. století. Vzniká řada nových lázeňských domů již ve stávajících lokalitách, objevují se i další – Mariánské Lázně, Poděbrady, Lázně Darkov a řada dalších. Až do konce 20. století se lázně soustředily hlavně na léčení nebo doléčení pacientů akutních nebo chronických zdravotních problémů poúrazových nebo pooperačních, které byly odesílány ošetřujícími lékaři. Zavedený termín „křížkové lázně“ umožňuje pacientům na doporučení lékaře a rozhodnutí zdravotnické komise, která posuzuje pacientův zdravotní stav (zdravotní záznamy) pobyt v lázních zdarma, následně pak v rozsahu všeobecného zdravotního pojištění. 

Lázeňství ve prospěch pacientů

Nástup nového tisíciletí přinesl i do oblasti lázeňských služeb komercializaci. Lázně se privatizují a noví majitelé kromě poskytování tzv. následné zdravotní péče potřebují i klientelu z tzv. „samoplátců“, kteří si lázeňský pobyt a příslušné lázeňské služby platí z vlastních prostředků. Nabídka v podobě „lázeňského wellness“ je nejprve se zaměřením movitější klientelu nejvíce ze zahraničí (německá, ruská, arabská), v dnešní době se postupně stává přístupnou i tuzemské klientele. Nejde tu o nápravu zdravotního poškození, ale na regenerační preventivní procedury. Do lázní můžete přijet na ozdravné prodloužené víkendy nebo i na dovolenou.
V současné době (rok 2014) je na Ministerstvu zdravotnictví ČR – Inspektorátu lázní a zřídel evidováno 75 registrovaných lokalit se statutem lázeňského místa s řadou jednotlivých evidovaných pramenů chráněných jako přírodní léčivý zdroj.

Použitá literatura:
Vodní procedury ve wellness – Palestra skriptum – Vacková, Šmíd, Andělová, Jandová ISBN 978-80-87723-01-2